Domškolkáčci na cestách aneb můj kočovnej život

Víte proč pořád tak nadšeně sdílím naše výlety? 

Však ráno se sebrat a večer vrátit, je to, co dělá většina maminek na mateřské, žejo? 

My ale ne. Pamatuju si, jaky stres mi každá cesta, výlet, vlak a obecně sbalit se působilo, když byl Teo malinký. Nebo vlastně oba. A teď, když už to jsou poměrně říditelný parťáci je to prostě strašně fajn. I když to má samozřejmě dost temnejch momentů, ale už se s tím docela umíme poprat.

Ono totiž upřímně, někdy se nám stává že je nás na naší domacnost moc. Jsme všichni tři hlasitý, umanutý, každej by rád řídil denní nás všech. Ne vždycky, někdy si užíváme svého prostoru, ale někdy je třeba to vycítit, sbalit batoh a jet.

A to je prostě oblast ve které jsem na sebe nesmírně pyšná. Fakt. Já jsem dřív byla typ, kterej si nic nebalí, vše koupí po cestě, moc nepřemýšlí co a jak a jestli mu bude zima nebo teplo. No a to mi právě s dětma způsobovalo ten stres, protože najednou už nejde jenom o to, že můžu nastydnout nebo mít hlad. Najednou svou vlastní neschopností cestovat a balit můžu způsobit nemalý diskomfort někomu na kom mi záleží, koho miluju a o koho bych se musela v případě rýmičky starat.

Takže schopnost balit svačiny, náhradní oblečení, případně plánovat a nechat hlasovat co se bude dít, je něco co si nesmírně užívám a co v životě, (zvlášť v té blízké budoucnosti ) budu hojně využívat. A zlepšovat :) 

Zrovna ted se s dětmi poohlížím i po nějakém zahraničním dobrovolničení. Jen jsem vyslala záměr do vesmíru, přišla možnost odjet takhle do Indonésie. Rozhodla jsem ale za naši smečku, že se budeme ještě chvíli zdokonalovat v místních vodách a jednou i treba jiný kontinent. 

Cestování je prostě naše vášeň a jsem ráda, že společná.

Omluvte prosím moje čárky a že si něco asi musíte přečíst dvakrát, než pochopíte moje sdělení. Ale slíbila jsem si, že si z naší kočovné cesty budu vést blog a teď za běhání děti po vagóně tu smolim můj první ,, jakože dá se říct už článek".

Stala jsem se totiž teď spíš další domškolackou, než vyloženě jejich učitelkou a tohle bude moje forma prezence. Já si to teda narozdíl od nich už nemusím prezentovat před systémem.